Krátké zamyšlení
Můj první obchod – Petrská 
Když jsem v roce 2001 po několika letech provozování pouze zlatnické dílny, otevírala svůj první obchod v pražské Petrské ulici, vůbec jsem neměla tušení, co mě čeká a kam mě život posune. Byla jsem plná elánu a nadšení k tvoření něčeho nového a nepřipouštěla jsem si žádné těžkosti, které by mě mohly potkat. Po třičtvrtě roce přišla ale první velká zkouška. Při povodních v srpnu 2002 bylo v mém, pro mě v tu dobu ještě nově zařízeném obchodě, 2,5 metru vody. Vzhledem k tomu, že jsem tehdy neměla s něčím podobným zkušenosti, byly pro mne informace ohledně likvidace a vyklízení obchodu dosti sporadické. Proto se mi podařilo odvézt do bezpečí jen poměrně málo věcí, a nebýt mého táty, tak bychom možná nestihli zachránit nic. Nicméně po ani ne roce provozu prodejny jsem po čtyřech dnech povodní stála u hromady suti a všechna moje práce se zařízením prodejny přišla najednou vniveč. Po několika dnech vyklízení a vyhazování všeho, co jsem vybudovala, jsem naštěstí neklesla na mysli, ale měla jasno – musím se posunout dál.
Další štace – Skalka
Po povodních byl boj o každý volný prostor, proto nebylo jednoduché najít v okolí Petrské vhodné prostory k pronájmu zlatnického obchodu a dílny. Musela jsem se tedy na pár let přestěhovat do pidikrámečku u stanice metra Skalka, kde v té době byla konečná trasy metra A. Když si dnes uvědomím na jak malém prostoru jsem tam s kolegyní prodávala, vyráběla i opravovala, musím se tomu smát. Obchůdek o rozloze 12m2 byl oproti mým nynějším více jak padesáti metrům čtverečným opravdu pidikrámečkem. V té době jsem za něj ale byla neskutečně vděčná. Každopádně, když v roce 2004 začali stavět prodloužení metra k depu Hostivař, věděla jsem, že je čas posunout se opět o dům dál. Proto jsem začala hledat prostor opět blíže centra Prahy.
Zpět do centra města – Sokolovská
Hledání se vydařilo a tak tomu bylo letos v únoru 2025 dvacet let, kdy se pro naše zákazníky poprvé otevřely dveře Zlatnictví Janka na Florenci. Je to až neuvěřitelné jak ten čas letí a co vše se za tu dobu stalo a změnilo. Během těch dvaceti let jsme se postupně rozšiřovali a měnili náš pracovní kolektiv (prodavačky, zlatnice, několik let i hodinář), abychom nabízeli zákazníkům komplexnější a rychlejší služby. Účastnili jsme se také svatebních veletrhů jak v hotelu Diplomat, který byl prvním v Praze, tak následně v hotelech International a Clarion. Spolupracovali jsme na různých akcích pro děti v hotelu Hilton, první adventní víkendy jsme jezdili na vánoční trhy do Dobřichovic, kde jsme nasávali vánoční atmosféru, ale také prodávali naše výrobky. Mojí dílnou prošlo několik studentů učebního oboru zlatník – klenotník, kteří u mě vykonávali odbornou praxi. Někteří učni již dnes stojí na vlastních nohou. Nicméně dále spolupracuji s odbornou školou, pro kterou tyto praxe zajišťuji.
Další velká zkouška
Ještě náročnější než povodeň byla a nejen pro mne covidová doba. Tentokrát jsem opravdu stála na pokraji krachu a váhala, zda jít dál nebo živnost ukončit. Obchod byl zavřený nebo značně omezený, zákazníci doma. Také zaměstnanci museli zůstat doma, nezletilá dcera v páté třídě na distanční výuce, živnost se zastavila. Ale náklady na pronájem a další povinnosti zůstaly. Stát sice nabídl některé formy pomoci, ale ne na vše. Náklady na platy zaměstnanců vláda občas se zpožděním zaplatila, ale bylo nutno volit, kterou z nabízených pomocí využít. Ztráty narůstaly a bez půjček od rodiny, bez pomoci majitelů objektu a výborného vztahu s dodavateli bych nepřežila. Chtělo to hodně síly, vytrvalosti a víry v dobrý konec.
Co na závěr?
I když některá období byla těžká, musím dnes při ohlédnutí zpátky říci, že jsem za vše vděčná. Jsem vděčná jak za zákazníky, kteří se ke mne vrací již skoro pětadvacet let, tak i za všechny dobré, ale i ty špatné zkušenosti. Všechny tyto věci mě posunuly tam, kde jsem dnes. Dnes mohu říci, že jsme firma, která je pětadvacet let na trhu, z toho dvacet let na jednom místě. Nabízíme svým stálým i novým zákazníkům zkušenosti s prodejem, ale i s opravami a ruční výrobou šperků. Myslím, že dokážeme poradit každé ženě či slečně, co jí sluší nebo co ji rozzáří. Ale co vidím jako nejpodstatnější je, že já i po tolika letech svou práci miluji, baví mě, naplňuje a vím, že moje rozhodnutí jít touto i když trochu trnitou cestou bylo naprosto správné. Protože Vaše šperky vyrábím a opravuji s radostí a srdcem. Velmi si vážím i toho, že moji snahu oceňují i jiní. Například za rok 2024 jsem uspěla v krajském (pražském) kole soutěže Moneta Živnostník roku, kde jsem zvítězila mezi řadou dalších, jistě úspěšných živnostníků.